1. Snaha o založení biskupství
          v Opavě v 18. století
Proč se v této práci píše o událostech starých dvě stě a více let, když Ostravsko - opavská diecéze byla založena teprve před několika lety?  To je pochopitelné teprve po studiu buly "Suprema dispositione"
Pia VI. z roku 1777. Pius VI. totiž toto biskupství založil již touto bulou. Bohužel však opavské biskupství zůstalo založené pouze na papíře. Ve skutečnosti byla Ostravsko - opavská diecéze založena teprve bulou "Ad Christifidelium spirituali"  papeže Jana Pavla II. dne 30. 5. 1996.  Je nesmírně pozoruhodné  pro naše pochopení teologie a kanonického práva oné doby, že ve své bule papež Pius VI. odsuzuje všechny, kteří by v budoucnu chtěli cokoliv změnit v ustanoveních obsažených v této bule.
     Papež Pius VI. bulou "Suprema dispositione" založil také brněnské biskupství a přerozdělil jurisdikci
a teritoria místních církví na Moravě a ve Slezsku. Proto brněnské biskupství oslavuje již svou více než dvousetletou historii a jako datum vzniku udává den vydání buly "Suprema dispositione". Tato bula z roku 1777  byla ovocem dlouholetých snah, diplomatických smluv, císařských kompromisů a přesunů církevně - světského majetku.
Začátek této kapitoly vykresluje složitou situaci a problémy, které vznikají, jestliže státní hranice se neshodují s hranicemi biskupství. (Jak tomu bylo v případě vratislavského arcibiskupství a v případě jeho souseda - olomouckého biskupství v 18. století.)
Rozlehlé olomoucké biskupství se nacházelo pod bezprostředním vlivem politicko - právních důsledků slezských válek pruského krále Bedřicha II. s císařovnou a královnou Marií Terezií. Slezské války byly vojenské konflikty mezi habsburským soustátím a Pruskem. Pruský král Friedrich II. Veliký nabídl Rakousku spojenectví za odstoupení Slezska. Po odmítnutí zahájil v prosinci 1740 tzv. 1. Slezskou válku. Protože od května 1741 čelila královna Marie Terezie útoku bavorských a francouzských vojsk, musela
 (po porážkách u Molvic a Chotusic)  souhlasit s uzavřením vratislavského míru dne 11. 6. 1942, kterým se vzdala Slezska. Když však habsburská vojska dosáhla výrazných úspěchů proti Bavorsku a Francii, zahájilo Prusko v srpnu 1744 vpádem do čes. zemí 2. slezskou válku a po vítězství u Hohenfriedbergu, Zárova a Kesseldorfu si vynutilo mírem drážďanským v prosinci 1745 definitivní získání Slezska. Mírová jednání se uskutečnila v Berlíně dne 28. 6. 1742 a v Drážďanech dne 25. 12. 1745. Na jejich základě se vy- tvořily hranice mezi habsburskou monarchií a Pruskem. V návaznosti na přerozdělení státních hranic se součástí olomouckého biskupství stala od roku 1742 území Katscher, Hlučín a další menší oblasti ležící na západ od řeky Opavy a sahající až do státního teritoria Pruska.
Vratislavské biskupství bylo již roku 1641 odloučeno od Hnězdna a  zabíralo část Slezska a Moravy.
Po mírových jednáních v roce 1742 mezi Pruskem a rakousko - uherskou monarchií sahalo až do teritorií Těšína v rakouském Slezsku a náležely do něj matetky a území Bilska (Bielitz)  a Bohumína (Oderberg).
Avšak vratislavské biskupství spravovalo rozsáhlejší část teritoria rakouského Slezska, než jaká přináležela olomouckému biskupství v pruském Slezsku. To se stalo hlavním kamenem úrazu, proč se nakonec vzájemná výměna území neuskutečnila a proč biskupství v Opavě si na svůj faktický vznik muselo počkat ještě dvěstědevatenáct let.
Východní a západní majetky vratislavského biskupství tedy zasahovaly do habsburských území Opavy
a Krnova.
Proto na některých územích Slezska existovaly zároveň dva mocensko - politické zdroje vlády a tím i dvě církevně - státní jurisdikce.
 Tato území se stala častým tématem diplomatických jednání státu a církve, která sledovala zájmy jednotlivých státních monarchů a církevních hierarchů. Slezští katolíci na tomto území podléhali jako poddaní dvěma soupeřícím biskupstvím: vratislavskému a olomouckému. (Katolíci v Prusku podléhali rakousko - uherskému biskupství v Olomouci a katolíci v rakouské monarchii podléhali pruskému biskupství ve Vratislavi.) Již od dob reformace zde dochází k rostoucímu náboženskému, národnostnímu
a politickému napětí. Složitost polsko - česko - německých vztahů, popř. vztahů katolicko - evangelických často vyúsťovala i v ozbrojené konflikty.
Během válečného stavu mezi Pruskem a Rakousko – Uherskem bylo uskutečňování církevní jurisdikce téměř nemožné. Vizitace olomouckých či vratislavských biskupů nebo jiných duchovních pověřených touto službou byla možná teprve po předchozím dovolení zemského pána cizího a nepřátelského státu - Pruska či Rakousko - Uherska.
V Těšíně se nacházel kníže - biskupský komisariát, který byl před slezskými válkami pod jurisdikcí arciděkanství opolského a byl z něj v 16. i 17. století vizitován. Komisariát byl teritoriální jednotkou církevní organizační struktury. Jednotlivým zemským hejtmanstvím (Landeshauptmannschaften) v každém knížectví odpovídaly v církevní administrativní struktuře biskupské komisariáty. Pro část Nyského knížectví, která se nacházela na území Rakousko – Uherska, byl na žádost císařovny a královny Marie Terezie zřízen vratislavským biskupstvím dne 12. 3. 1746 Nyský komisariát. Tuto prosbu připomíná J.L. Mikoláš: Okolo biskupství českého Slezska, Frýdek 1930,  str. 8.
Panovníci měli zájem na vyřešení hraničních sporů ve Slezsku a na územně - jurisdikční reorganizaci diecézí v hraničním území. Panovníci usilovali o to, aby žádná část státního teritoria nebyla podřízena, byť jen v církevní oblasti, zeměpánovi či biskupovi, který měl sídlo v cizím státě.  Panovníci se snažili srovnat státní hranice s hranicemi církevních teritorií. A to i za cenu naprosté reorganizace prastarých diecézí.