k1_3

1.3 Jednání mezi papežem, rakouskou císařovnou
          a pruským císařem v letech 1776 – 1777
T éměř dva a půl roku byly plány nových diecézních hranic na území Čech, Moravy a Slezska odloženy, protože nedošlo k splnění podmínek umožňujících tento projekt. Biskupové i jejich kapituly Řezna, Prahy a především Olomouce byli negativně naladěni vůči realizaci těchto plánů. Dokud žil biskup olomoucký (Hamilton) a vrati- slavský (Schafgotsch), tak byl projekt neuskutečnitelný a jeho podrobnosti byly známy pouze dvorní kanceláři ve Vídni.
     Projekt byl znovu postaven do popředí, když dne 31. 10. 1776 zemřel olomoucký biskup Hamilton. Ačkoliv všechny podmínky pro teritoriální přerozdělení ještě nebyly splněny, tak jeho smrt vyvolala ve vídeňské dvorní kanceláři horečnou činnost. Marie Terezie energicky podporovala vznik nového opavského biskupství. Díky její intervenci a finanční dotaci mohl být plán znovu diskutován. Především vládní činitelé rychle doručili papežskou bulu ze dne 16. 6. 1773 o zákazu volby nového biskupa do olomoucké kapituly, aby tak nedošlo k volbě biskupa nesouhlasícího s dělením olomoucké diecéze.
     Papež se však dožadoval souhlasu olomoucké kapituly se vznikem biskupství v Brně a v Olomouci. Proto musela být olomoucká kapitula seznámena s podrobnostmi plánovaného teritoriálního přerozdělení. K tomu seznámení došlo při příležitosti předávání papežské buly o zákazu volby biskupa z roku 1773.
     Dotace nových biskupství měly pocházet ze statků ještě neobsazeného olomouckého biskupství a z rakouských majetků vratislavského biskupství.
     Avšak biskup Schaffgotsch se vůči plánu postavil negativně a prosil císařovnu o zachování všech svých světských a církevních práv. Protože pro založení biskupství v Opavě byl nutný souhlas biskupa Schaffgotsche, musela císařovna dojít s ním k nějaké shodě s biskupem Schaffgotschem. Kdyby totiž nesouhlasil, nemohl by se projekt biskupství v Opavě uskutečnit. Bohužel k vzájemnému kompromisu a k souhlasu biskupa Schaffgotsche nedošlo.
     Zároveň kanovníci katedrální kapituly v Olomouci žádali císařovnu, aby využila svého práva nominace olomouckého biskupa a vybrala z jejich středu kandidáta na olomouckého biskupa. Žádali rychlé jmenování biskupa, aby diecéze dostala nového pastýře a dlouhou sedisvakancí neutrpěla škodu.
     Aby plány císařovny Marie Terezie mohly být splněny alespoň částečně a aby biskupská katedra v Olomouci nezůstávala z důvodu odmítavého pruského postoje dlouho bez pastýře, navrhla dvorní kancelář ve Vídni pouze povýšení Olomouce do hodnosti arcibiskupského sídla a ustanovení biskupství v Brně. Plán na vytvoření biskupství v Opavě byl odsunut. Zvláště, když v důsledku pruského negativního postoje se opavskému biskupství nedostávalo fondů na biskupskou rezidenci a sídla kanovníků.
     Majetky olomouckého biskupství na území Pruska se ukázaly být menší, než se původně očekávalo a nebyly plnohodnotnou náhradou za majetky vratislavského biskupství na území Rakouska. Bez této vzájemné rovnováhy se nedal očekávat souhlas pruského císaře nutný k realizaci celého projektu opavského biskupství. Tak nezůstala jiná možnost, než odsunout založení biskupství v Opavě na pozdější a příhodnější čas. To byly hlavní důvody, proč se přerozdělení diecézí nakonec týkalo pouze Olomouce jako arcibiskupství a Brna jako jeho sufragána.
     Zatím co v Římě probíhala ještě četná jednání, tak olomoučtí kanovníci připravili dne 29. 11. 1776 následující upřesňující body k diskuzi o novém přerozdělení diecézí:
1. Majetky statku Chrlice a Újezd spolu připadnou biskupství v Brně.
2. Biskupstvím v Opavě a Brně bude odňato právo patronátu nad několika farnostmi, které určí olomoucké
     biskupství.
3. Mají být znovu přezkoumány majetkové poměry panství Chrlice a Újezd včetně panství Šlapanice.
4. Hodizovská léna připadnou opavskému biskupství. Bez ohlednu na to, jestli opavské biskupství bude
     založeno, nebo ne, musí být ustanoven zvláštní fond na podporu budoucího opavského biskupství.
5. Jestliže Prusové budou požadovat převedení pruských temporálií olomouckého biskupství pod správu
    vratislavského biskupství, musí radikálně vyžadovat Olomouc rakouská temporália vratislavského biskupství.
    Je třeba se připravit na výměnu majetků a již dnes sestavit spis důchodů (výnosů a nákladů) pocházejících
    z majetků olomouckého biskupství a nacházejících se na pruském území.
6. Nominace obou biskupských sufragánů je záležitostí císařovny.
     Stupan - referent česko - rakouské kanceláře - se obrátil s dotazem na uherského dvorního kancléře ohledně tax a poplatků za zřízení nového biskupství, které budou muset být odvedeny do Říma. Současně totiž probíhala územní reorganizace diecézí Spiš a Trnava. Uherský kancléř odpověděl, že existují dva druhy tax:
A. Poplatky za ustanovující a potvrzující buly. Tyto poplatky měla zaplatit císařská dvorní komora.
B. Poplatky za buly týkající se udělení církevní jurisdikce. Tyto poplatky měli zaplatit jednotliví biskupové
     Olomouce a Brna prostřednictvím svých osobních římských agentů.
     Biskupství v Opavě mělo připadnout právo patronátu nad těmito proboštstvími: Odry, Mauckendorf, Radkov, Vítkov, Katscher, Velké Petrovice. Avšak nakonec Odry i Mauckendorf byly vyměněny za Jaktař a Schlackau, protože Jaktař a Schlackau se nacházely v samém rohu Olomoucké diecéze a Olomouc se jich chtěla zbavit.
Při nominaci obou sufragánů si Marie Terezie nechtěla svazovat ruky a nechtěla brát v úvahu pouze olomoucké kanovníky.
     Do úřadu prvního brněnského biskupa povolala císařovna Marie Terezie Matyáše Františka Chorinského von Ledske. Vyslanci olomoucké katedrální kapituly obdrželi dne 24. 5. 1777 ve Vídni oznámení o rozhodnutí císařovny:
1. V olomouckém arcibiskupství bude 312 farností. Nové biskupství v Brně dostane od Olomouce 151 farností
    a biskupství v Opavě dostane 61 farností.
2. Pokud jde o patronátní farnosti (proboštství), bude jejich počet v obou nových biskupstvích sedm. Opava
    dostane jako náhradu za proboštství Odry a Mauckendorf (která připadnou Olomouci) proboštství Jaktař
    a Schlackau.
3. Panství Chrlice a Újezd včetně jejich suverénních statků a statku Šlapanice připadnou Brnu. Ale Olomouc
    převezme dluhy Šlapanic ve výši 25 000 guldenů.
4. Hoditzovská léna připadnou budoucímu opavskému biskupství.
5. Pokud by biskupství v Opavě nebylo zřízeno, tak Hoditzovské léna se navrátí do majetků arcibiskupství
    olomouckého, za což ručí císařovna.
6. Císařovna si vyhrazuje právo nominace v obou nových biskupstvích. Na oplátku za to se postará o snížení
     tax za jmenování biskupů.
     Hlavní důvody rozdělení velké moravské diecéze olomoucké, která měla 524 farností, byly také tyto:
     V oblastech hraničících s Pruskem a Maďarskem byli luteráni a hrozilo nebezpečí pronikání luteránských vlivů. Přes všechno úsilí olomouckých biskupů se nedalo zabránit pronikání luterství do odlehlých horských oblastí. Výbuchy náboženských bouří si vynutily rozdělení teritoria, protože pronikání heterodoxie bylo způsobeno nedostatečným kontaktem biskupů s prostými věřícími.
     Nejvíce problematickým bodem rozdělení bylo "ius patronatus" a později právo nominace biskupů do nových biskupství. Toto právo nominace biskupa využila císařovna jmenováním faráře z Petrova (Brno) hraběte Matyáše Chorinského biskupem v Brně. Toto sporné právo mohlo být Římem nepřijato. Císařovna vyhradila právo nominace v českém království sobě a svým nástupcům.
     Z dopisu Marie Terezie papeži Piu VI. ze dne 9.6. 1777 vyplývá, že císařovna prosila papeže, aby potvrdil volbu nového biskupa Brna Matyáše hraběte Chorinského. Z toho vyplývá, že papež měl vždy při jmenování nových biskupů poslední slovo. Papež zároveň obdržel i přehledy nových diecézních hranic a seznamy farností. Olomouc jich měl mít 312 a Brno 151. Opava měla od Olomouce obdržet 61 farností.
     Sedmnáct z osmnácti olomouckých kanovníků hlasovalo pro jmenování děkana olomoucké kapituly Antonína Theodora hraběte Colloredo - Waldsee novým arcibiskupem olomoucké arcidiecéze.
     Papež Pius VI. informoval císařovnu ve svém Breve z 30.7.1777 o tom, že potvrzuje volbu kandidáta olomoucké kapituly Antonína Theodora hraběte Colloredo - Waldsee novým arcibiskupem olomoucké arcidiecéze a dává mu jako sufragání biskupství Brno.
     V neobvykle krátkém čase jeden a půl měsíce (od 9.6.1777 – tj. od smrti olomouckého biskupa Hamiltona) byl nachystán a veřejnosti představen projekt rozdělení moravského biskupství na dvě diecéze a biskupství v Olomouci bylo povýšeno na hodnost metropole.
     Nejdůležitějsí je v této souvislosti dopis auditora zaslaný Římské rotě dne 23. 7. 1777. Tento list je zajímavý tím, že zmiňuje datum ustanovení moravské metropole v Konsistoriální kongregaci v Římě dne 22.7. 1777.
     Císařské nominační právo na brněnské biskupství bylo potrvzeno papežem a vše probíhalo dle přání císařovny a kancléře Kaunice.
     Pro tuto práci je datum 22.7. 1777 velmi důležité. S tímto datem je totiž spojena papežská aprobace metropolitní organizace na Moravě a ve Slezsku. Papež Pius VI. potvrdil ve svém breve ze dne 30. 7., které bylo určenocísařovně Marii Terezii a později potvrdil i v ustavujících bulách z 5. 12. 1777, že u stanovení biskupství v Opavě patří do projektu rozdělení diecéze v Olomouci.
     Tyto buly byly napsány dne 5.1 2. 1777 a dne 17. 12. poslány Albanim do Vídně spolu s jinými dokumenty.
     Pro opavský biskupský projekt jsou dvě z těchto čtyř bul z 5. 12. 1777 velmi důležité. To proto, že nazývají Opavu druhým sufragánním biskupstvím Olomouce.
     V bule "Inter plurima" vydané papežem Piem VI. dne 5. 12. 1777 je Opava nazývána druhým sufragánem olomouckého biskupství. V druhé bule "Suprema dispositione" vydané papežem Piem VI. také dne 5. 12. 1777, která hovoří o ustanovení biskupství v Olomouci arcibiskupstvím, je již papežem opavské biskupství podřizováno arcibiskupství v Olomouci.
     O čtrnáct dní později, dne 10. 1. 1778, předložila císařovna Marie Terezie olomoucké kapitule rozhodnutí, že vznik opavského biskupství bude odložen "in suspenso" a to pouze do ukončení sporu s pruským císařským dvorem.
     V originále papežské buly "Suprema dispositione" obdrželi kanovníci v Olomouci bezprostřední informace. Pak byla pořízena kopie buly a originál buly byl vrácen do Vídně.
     Pruský císař Bedřich II. souhlasil s prosbou biskupa Schaffgotsche, aby byl vybrán biskup koadjutor do Vratislavi. S touto žádostí souhlasil dne 28. 3. 1787 a dne 12. 11. 1787 byl jmenován Joseph Christian budoucím nástupcem biskupa Schaffgotsche. Do jeho volby se rakouský císař Josef II. ve Vídni nevměšoval.(Po smrti císařovny Marie Terezie dne 29.11. 1780 pokračoval její syn a nástupce Josef II. ve snahách o založení opavského biskupství.)