2.3 Československá část
Vratislavské diecéze od r. 1918
Dne 28. 7. 1920 došlo k rozdělení Těšínska podle rozhodnutí rady velkých
mocností. Dosavadní generální vikariát se sídlem v Těšíně zůstal v polské části Těšína. Po rozdělení Těšínska mezi Československou a Polskou republiku v tomto roce přestal generální vikariát pro české Slezsko fungovat a byl vytvořen kníže biskupský komisariát v české části Těšína pro české Těšínsko. Jeho vedením byl pověřen úřední komisař prelát P. S. Weissmann, farář z Morávky, pozdějším sídlem v Karviné.
Díky konkordátu s Vatikánem vzniklo v polských Katovících
biskupství pro polské Slezsko ihned po rozdělení Horního Slezska. Jednotlivým hejtmanstvím (Landeshauptmannschaften) v knížectvích odpovídaly biskupské komisariáty. Tak po roce 1920 zůstal na československém území pouze jeden a to necelý komisariát těšínský. (Bez wodzisławského děkanátu.) Dále zůstaly na československém území tři děkanáty z nysského knížectví. Bývalá česká část vratislavské diecéze tak byla rozdělena na dva komisariáty: těšínský a nysský.
Těšínský komisariát měl 5 arcikněžství (45 farností a 13 filiálních kostelů):
fryštátské s 9 farnostmi a 1 filiálním kostelem
jablunkovské s 9 farnostmi a 3 fililálními kostely
karvinské se 7 farnostmi a 3 filiálními kostely
ostravské Slezsko s 8 farnostmi
V těšínském komisariátu žilo v roce
1930 celkem 99 kněží. Věřících bylo 218 302. Znamená to, že na jednoho kněze připadlo asi 2200 věřících. V té době ještě nebyli katolíci rozdělováni na praktikující a nepraktikující a dá se předpokládat, že na jednoho kněze připadlo přes 2 000 praktikujících věřících. Dnes připadá na jednoho kněze
v Ostravsko - opavské diecézi 3 800 věřících a z toho 500 praktikujících. Je tedy zavádějící a mylný názor,
v České republice dosti rozšířený, že v současné době je málo kněží a dříve
jich bylo více. Počet kněží na počet praktikujících věřících se na území československého Slezska zvětšil až čtyřnásobně od dob první Československé republiky.
Nysský komisariát měl 4 arcikněžství (34 farností a 3 filiální kostely):
cukmantelské s 9 farnostmi a 2 filiálními kostely
frývaldovské s 8 farnostmi
johannesbergské s 9 farnostmi a 1 filiálním kostelem
vidnavské s 8 farnostmi
Nysský komisariát měl
roku 1930 dohromady 61 duchovních a okolo 60 000 věřících. To znamená, že na jednoho duchovního připadalo 1 000 věřících.
Československá vláda přijala polské ultimátum a rozhodla se podstoupit dne 1. října 1938 Polsku rozsáhlá území za řekou Olzou. Polské vojsko začalo dne 2. října 1938 zabírat tato území. Zábor trval deset dní - do 12. 10 1938.
Tyto územně - politické změny měly vliv na změnu jurisdikce v církevní oblasti. Polská
vláda se opírala o konkordát z roku 1925, kde se píše, že "žádná část Polské republiky nebude závislá na biskupovi, jehož sídlo se nachází mimo hranice Polska" a ihned začala usilovat o včlenění zaolzí k sousední katovické diecézi. Katovický biskup Stanislav Adamski jmenoval již dne 7. 10. 1938, tedy několik dní po vtrhnutí polských vojsk do zaolzí, P. Wilhelma Kasperlika vedoucím zvláštního referátu při katovické kurii pro věci Slezska za Olzou, protože předvídal, že "Slezsko
za Olzou bude kvůli svému geografickému umístění pravděpodobně přiděleno z rozhodnutí Apoštolského stolce do Katovické diecéze. Proto je třeba se již nyní zorientovat v situaci, stavu
a místních potřebách Slezska za Olzou."
Když dne 28. 7. 1920 došlo k rozdělení Těšínska podle rozhodnutí rady velkých mocností, dosavadní generální vikariát se sídlem v Těšíně zůstal v polské části Těšína. Po rozdělení Těšínska mezi Československou a Polskou republiku v tomto
roce přestal generální vikariát pro české Slezsko fungovat a byl vytvořen kníže biskupský komisariát v české části Těšína pro české Těšínsko. Jeho vedením byl pověřen úřední komisař prelát P. S. Weissmann, farář z Morávky, pozdějším sídlem v Karviné.
Vratislavský arcibiskup, kardinál Adolf Bertram po vpádu polských vojsk do zaolzí ztratil kontakt se svým představitelem P. Stanislavem Weissmannem, který sídlil v Karviné. Proto se dne 12. 10. 1938 obrátil na
katovického biskupa Stanislava Adamského, aby se začal zaobírat možností pastorací za Olzou. A tak se biskup Adamski, ještě před oficiálním přijetím jurisdikce nad tímto územím vydal se tam neoficiální, o čemž informoval nuncia Cortese ve Varšavě.
Po rozhovorech katovického biskupa Adamského s varšavským nunciem Cortesem napsal biskup Adamski premiérovi generálu Slawoj - Skladkowskému dne 7. 11. 1938: "Apoštoslký stolec mne pověřil administrací přičleněného
Slezska v zaolzí, abych vykonával práva dieceziálního biskupa až do té doby, dokud po upřesnění hranic nebude toto území definitivně včleněno do Katovické diecéze." Materiální situace kléru na okupovaném území se zhoršila, protože dříve dostával státní plat od Československé vlády. Nyní tomu tak nebylo. Mnozí kněží, kteří se politicky angažovali pro českou vládu, bojkotovali polskou okupaci.
Oficiální převzetí státní správy pod polskou vládu nad bývalým československým územím proběhlo dne
11. 11. 1938 za účasti polského prezidenta Moscického. K oficiálnímu převzetí církevní správy pod jurisdikci Katovické diecéze došlo dne 8. 11. 1938. Převzetí jurisdikce proběhlo v Karviné za přítomnosti P. Stanislava Weismanna i P. Wilhelma Kasperlika. Pod administraci katovického biskupa přešlo 39 farností a jedna lokálie. Na území za řekou Olzou, které spadalo pod
jurisdikci katovického biskupa žilo okolo 160 000 katolíků.
Dne 8. 11. 1938 jmenoval katovický biskup Stanislaw Adamski generálním vikářem P. Wilhelma Kasperlika. Tímto jmenováním obnovil činnost generálního vikariátu v Těšíně. Učinil tak i z obavy před válkou. Generální vikariát obnovil z rozhodnutí Apoštolského stolce. Udělil mu veškeré pravomoci pro případ války a to z obavy
o izolaci těšínského Slezska od katovického biskupského stolce v případě války. Tak
je katovický biskup S. Adamski považován za hlavního režiséra církevní politiky českého Slezska v době II. světové války. P. Kasperlik obdržel tytéž pravomoci od katovického biskupa Stanislava Adamského, jaké měl uděleny dřívější komisař P. Weismann od vratislavského biskupa kardinála Bertrama. Generální vikář P. Wilhelm Kasperlik měl rezidenci ve východním Těšíně v budově fary na Dominikánském náměstí. Dekretem katovického biskupa Adamského ze dne 29. 3. 1939 došlo k sjednocení hranic
farností s hranicemi státními. Státní hranice mezi Československem
a Polskem se stala také hranicí farností. Farnosti katovického biskupství, které ležely na území Československé republiky přešly z rozhodnutí Apoštolského stolce pod jurisdikci olomouckého arcibiskupa a naopak farnosti olomouckého biskupství, které ležely na území Polska přešly pod správu Katovické diecéze.
Avšak roku 1939 už začínaly jakékoliv jurisdikční a administrativní změny ztrácet smysl.
Na obzoru byla válka, která s sebou vždy přináší změny hranic. Katovický biskup Adamski začal rozšiřovat pravomoci děkanů
a "okrskových generálních vikářů", kteří měli diecézi spravovat pro případ znemožnění komunikace s biskupem. A skutečně postupně však německá okupační moc začala vyvíjet tlak na izolování těšínského Slezska od Katovic. Německá moc nevěděla, že v Těšíně de facto P. W. Kasperlik úřadoval jako tajný generální vikář podřízený generálnímu vikáři P. Strzyżovi v
Katovicích. Třetí říši šlo o využití katolické a evangelické církve
k poněmčení polské národnosti ve Slezsku. Následně měla být církev zničena. Německá státní moc začala usilo- vat o sloučení katovické diecéze pod vratislavskou.
Dne 27. 9. 1939 zaslal katovický biskup Adamski dopis vratislavskému biskupu kardinálu Bertramovi, ve kterém navrhuje urychlený návrat území za Olzou pod správu biskupství ve Vratislavi. Apoštolský stolec převzal iniciativu a skutečně
dne 1.1. 1940 se zaolzí vrátilo pod jurisdikci vratislavského biskupa. Oficiální převzetí zaolzí do rukou představitelů vratislavské kurie proběhlo dne 15. 1. 1940 v Těšíně za přítomnosti P. W. Kasperlika, dosavadního generálního vikáře tohoto území, P. Josefa Wrzola - představitele katovického biskupa a kanovníka P. J. Ferche - delegáta vratislavského biskupa.
Vratislavský biskup kardinál Bertram po převzetí zaolzí včlenil toto území do ratibořského komisariátu.
Děkanáty Fryštát a Ostrava, které náležely do německého protektorátu Čech a Moravy předal pod jurisdikci olomouckého arcibiskupa.
Po roku 1940 se kompetence generálního vikariátu v Těšíně ohraničily do bělského, strumieńského, skočovského a těšínského děkanátu v jejich dávných předválečných hranicích.
Roku 1945 většina akt generálního vikariátu v Těšíně shořela v Imielinie u Tychów. Zbylých dokumentů se ujaly komunistické vlády a část
jich předaly roku 1947 Státnímu archívu v Opavě. Dokumenty kanceláře generálního vikariátu, které se týkaly polské části generálního vikariátu byly uloženy ve Státním archivu
v Katovicích, odkud byly roku 1991 předány diecéznímu archívu v Katovicích.
